Protože život plyne jako voda a mnohé krásné zážitky odplavou, vkládám zde pro osvěžení
paměti příspěvek, který jsem na požádání s velkou radostí napsala do publikace Děti,aby
byly a žily. Tuto publikaci v roce 2005 napsala s kolektivem autorů nezapomenutelná
Emilie Strejčková, která stála u zrodu a udávala po dlouhá léta tón působení ekologického
centra Toulcův dvůr v Praze.
Dodnes děkuji za její krásný vzor, kéž jí naše myšlenky na druhém břehu provází.
Celý text v případě zájmu naleznete na:
www.mzp.cz/osv/edice.nsf/4503569212B821F7C12571850024F9DF/$file/
Následující článek vkládám i proto, že myšlenku přírodní školky – v textu
předškolička v přírodě, jsem s úspěchem realizovala již před 10 lety.
Zdeňka Hrubá
"úspěšně vede v Toulcově dvoře klub rodičů Mateřídouška. Pod jejím vedením zkrásněly a oživly všechny jejich prostory venku i uvnitř . Je to dobrá víla dětiček a duchovní pomocnice maminek, ale pro ekologicky nepřizpůsobivé návštěvníky mohou být vzájemné kontakty někdy i tvrdým oříškem. A pozor, také nemá ráda, když neohlášení dospělí zvědavci jen tak přijdou a pokazí soustředěnou tvůrčí atmosféru dětských pracantů. Pro sídlištní děti je vynikající příležitostí, že dopoledne mohou navštívit areál třeba s některým prarodičem a odpoledne přivedou tatínka, aby mu ukázaly tu nová housátka, kůzle, jindy žluté stulíky na mokřadu. " Emilie Strejčková
Jak se to vlastně přihodilo, že se zajímám o problematiku, která se týká
odcizování dětí přírodnímu prostředí?
Vrátila bych se ve vzpomínkách o 8 let zpět. V té době se nám narodil synek Jakub a já, jako každá správná máma, hledala podněty pro jeho harmonický vývoj. Měla jsem jasno v tom, že ani milióny krásných a drahých hraček nenahradí dítěti pobyt na zdravém vzduchu a všechna ta chodítka, hejblátka apod. nenahradí přirozenou touhu po pohybu, vyvolanou v přírodě zájmemo všechen ten „cvrkot“ v ní. A tak jsme od samého dětství i při velkém množství domácích povinností vyráželi za zdravým vzduchem. Tenkrát jsme ještě bydleli v Libni, a tak to předpokládalo kličkovat čtvrt-půl hodiny ulicemi plnými aut, smogu a hluku, abych dosáhla kýženého efektu – totiž prostoru,kde jsou stromy, zpívají ptáci, kvetou květiny... Působilo to na mě, jako když si ta naše města stavíme za trest a ne k životu.
Ty výlety do přírody byly pro Kubíka moc důležité, od prvního ukazování z kočárku na „pípí „(ptáčka) a radostné tleskání ručkama, čichání ke květinkám, až po první lezení v trávě. Když se učil chodit – stromy mu byly oporou, rád hladil jejich kůru tak zvláštně teplou a voňavou,hrál si s kameny, šplouchal se ve vodě, poslouchal ptáky, pozoroval nebe i brouky v trávě. Domů se mu nechtělo. Všechno to lidské pinožení z nás v přírodě doslova spadlo a já viděla, že příroda je moudrá učitelka, plná radosti a léčivých sil. Kubíček byl na chození ven tak zvyklý, že si už coby batole tahal botičky před mou postel a sotva jsem ráno oči protřela, výmluvným pohledem naznačoval,že máme jít “pa“.
Kubík nebyl vůbec nemocný (s výjimkou jedné otřesné reakce na očkování trojkombinací rozehnané homeopaticky), navíc se rozvíjela jeho všímavost a vynalézavost. Ani doma jsme nemohli zůstat bez přírody, na balkóně jsme měli plno bylinek a květin a sotva začal Kubíček chodit – už je zaléval konvičkou. Když byl Kubíčkovi asi rok a čtvrt, začali jsme chodit do jednoho mateřského centra na Smíchově. Dělala jsem tam skoro tři roky pro děti s maminkami hudebně-taneční a výtvarné programy inspirované přírodou a také přednášky o výživě apod. Kubík tam měl kolem sebe hodně kamarádů. Je mezi lidmi rád od dětství, a tak nám to oběma přinášelo mnoho podnětů k růstu. Bylo to tam pěkné, ale v uzavřeném prostoru. Přes zimu to bylo příjemné doplnění, ale jak začalo jaro, táhlo nás to ven. Iniciovali jsme různé procházky a výlety. (S účastí však mnohem menší, jako by platilo „člověk – tvor interiérový“, bylo vždycky smutné se v klubu dívat na ty věčně průsvitné děti, co dostávaly pravidelně za zimu troje až čtvery antibiotika a místo jablíčka osvědčený multivitamín).
Nicméně v blízké přírodovědné stanici, kam jsme s těmi, co ven chodi-li, také zašli, měli venku fretky, poníky, králíky a kozy a uvnitř terária s hady, varany, krokodýly, želvami a akvarijními rybkami. Tam jsme byli velice často.„Mít tak nějaké centrum, kde by děti mohly běhat po trávníku, záhony bylinek a jahod, zvířátka ....!
Ta touha ve mně sílila... až světe div se, PŘÁNÍ SE STALO REALITOU!!!
….jednou nám přišel do klubu dopis s odesílatelem Ekologické centrum Toulcův dvůr, podepsána byla tehdejší ředitelka paní Emilie Strejčková. V areálu, že je možné vidět minifarmu se zvířátky, mokřad, lužní les, možno se domluvit na projížďku na koních ... Chtějí také rozjet činnost mateřského klubu Mateřídouška, kam by chodily maminky s těmi nejmladšími...... Hledají nějaké maminky, které by s tím pomohly. ... a zbytek si asi domyslíte…
Co bylo těžištěm mojí/naší práce v rámci projektu?
Od té doby v Mateřídoušce působím ještě s dalšími kolegyňkami a moc nám všem záleží na tom, aby láska k přírodě a jejím zákonům se odrážela ve všem, co v klubu děláme. Vždyť ten, kdo si všímá pomocí, krásy, moudrosti, čistoty... , které přírodou prostupují, nemůže než děkovat a hledat cesty, jak to ukazovat i ostatním. Smyslem naší práce je tedy praktické nažívání přírody a činností v ní, protože napsáno už toho bylo dost, ale praxe, ta chybí. Věříme, že tato práce má smysl, vždyť jsme se obrátili na skupinu maminek s dětmi na mateřské dovolené. Děti, jak je již dnes vědecky dokázáno, jsou ve věku od 0 do 3 let v období tzv. imprintingu – tzv. trvalého vtiskávání postojů, návyků apod. Žena je zase od přírody vnímavější, citlivější a na mateřské „dovolené“ má možnost utvářet hodnotový systém svých dětí kvalitním výběrem činnosti a zábavy.
A co tedy děláme?
1.V programu Mámo, táto nauč mě (3 dopoledne týdně) se společně staráme o zahrádku a zvířátka. Pro děti máme konvičky na zalévání, které jsou stále v oběhu a zaléváme bylinky, květiny, stáleplodící jahůdky, palouček barvínku, muškáty, zelence a další květiny. Za odměnu je tu pro rozesmáté zahradníčky vždy nějaká sladká jahůdka. Také jsme zasadili desítky řízků břečťanu, který se krásně pne po do té doby poněkud tmavé a nevýrazné zídce. Pro zvířátka sbíráme zelené krmivo s vitamíny, jako je rdesno, truskavec,kopřiva, bezinkové větve, pampeliškové listy a kořeny. Za to smíme zvířátka nakrmit a pohladit. Děti milují prasnici Blaženku, jalovičku Jitku, kočičku, králíčky, husy, kachny, kozy, ovce, koně a....prostě všechno, co se hýbe, včetně žížal, berušek, brouků, včel, ptáků a motýlů. Hrajeme na různé nástroje, zpíváme, vyprávíme si o přírodě, pozorujeme, předáváme si zkušenosti a všelijak experimentujeme.
Na zahradě či v areálu si zpíváme a vyprávíme o Toulcovských zvířátkách, tančíme kolové tance a hrajeme na Orffovy nástroje. Děláme divadélko s loutkami z přírodních materiálů jako je přír. vosk, lýko, juta atd.. Obtiskujeme, lepíme, stříháme, malujeme – vše na přírodní motivy.
Každý měsíc má své téma dle běhu v přírodě:
Září: Pěstování a zpracování obilí; Cesta ke chlebu
říjen: Kouzelný svět stromů; Les
listopad: Jak vzniká odpad; ztišení v přírodě a příchod adventu
prosinec: Zimní spánek zvířat ; Slunovrat ; Vánoce
leden: Ptáci na Toulcově dvoře
únor: Chov ovcí a zpracování vlny; Zima, sníh a zimní radovánky pro zdraví
březen: Měsíc rašících semen; Krtek a jeho chodbičky ; Vítání jara
duben: Život na dvoře ; Domácí zvířata
květen: Měsíc květů a život včel ; Letnice
červen: Louka; Chov koní
A tak jsme společně třídili odpad včetně bioodpadu, dělali herbáře, zkoumali krtince, upekli chlebánky z vlastnoručně vymláceného a namletého obilí, seli bylinky, filcovali vlnu, sáňkovali, poznávali stromy, pozorovali mláďátka na farmě....
2. Program Předškolička v přírodě
Je takovou zkouškou nanečisto pro děti, které zvládnou dopoledne bez rodičů a brzy půjdou do školky. V tomto programu se naučí větší samostatnosti, tvořivosti, kamarádství a lásce k přírodě. To vše za pomoci her, písniček, malování, ale také zahradničení a kontaktu se zvířátky na naší farmě. Je pro děti od 3 do 5 let. Na dětech je během roku vidět veliká změna. Je vidět, že kvalitní podněty zkrátka vytěsňují ty nekvalitní. Příklad: jednomu chlapečkovi se nechtělo ven, holčička, na kterou moc trpěl, mu odpověděla: „tak se tady měj hezky, my jdeme ven“. A hned šel. Ze začátku si děti nechávaly pomáhat, ale později už byla pro ně pomoc při obouvání skoro urážkou, a to i pro ty, které měly k lenosti velké dispozice, a to prostě proto, že se za ni začaly stydět.
Bonbónkování nepěstujeme. Dělali jsme sušenky ze špaldové mouky a pojídali sušené ovoce a ořechy. Svačíme společně a v klidu – to je pro mnoho dětí v dnešní době stresu a spěchu nová věc. Jídlo jako takový pěkný rituál. Obaly jsme roztřídili, pak už to děti dělaly bez říkání a naučily to i maminky doma. Děti všechno zajímá, unešené byly ze žab, vážek a ptactva z mokřadu. Udělaly zkušenost, že když pokřikují, všechno se v mokřadu schová a ztichne. Od té doby už významně jedno druhému dávalo prst před pusu a šly k mokřadu tiše jako pěny. Tam seděly, poslouchaly a byly blažené. Říkaly, že je to lepší než televize. Děti fascinují živly: voda, oheň, země, vzduch. Se všemi jsme se seznámili. Také jsme se dotýkali stromů a tvořili z lýka, rouna a dalších materiálů. Sbírali jsme si v přírodě barvičky toho kterého období (květinky na jaře, listy na podzim...), a pak podle toho míchaly barvy na obrázky. Myslím, že naše děti krávu fialově nenamalují! Zalévání bylo vždy absolutně spontánní a živelné. Dokonce mu často daly přednost před ježděním na odstrkovadlech a hraním na písku či houpačkách. Doma pěstovaly různé rostlinky, hlásily přírůstky apod. Některé z nich předtím jako menší chodily s maminkami ke mně do klubu na „Mámo, táto nauč mě a bylo to na nich znát. Některé z nich půjdou dál do mateřské školky Semínko v Toulcově dvoře a budou se rozvíjet dál. Už teď kladou chytré otázky a jsou všímaví. Jsem stále více přesvědčená o tom, že dobrý start v dětském věku má velký význam. Jen je potřeba, aby i další stupně vzdělávání myšlenku většího zastoupení přírody ve výuce rozvíjely, jinak nám z dětí porostou informacemi zavalení jedinci s absolutní absencí chápání, jak vlastně funguje skutečný život. Také mám radost z toho, že takovouto průpravou předejdeme situacím, kdy má paní učitelka ve školce kolektiv dětí, které si všechno nechají udělat, protože nebyly k samostatnosti vedené. V některých školkách martirium při svlékání a oblékání v zimě je důvodem, že se vůbec nechodí ven.
3. Pro rozvoj přirozeného vnímání krásy, barev a tvarů chystáme Dílny přírodních materiálů 1x týdně a výtvarný kroužek Paletka barev a nápadů (obojí jedno odpoledne v týdnu)
Zde jsme vyráběli ruční papír, tkali z vlny, barvili látky, z bylin dělali bylinkové pytlíčky a voňavé směsi, vypichovali aranžmá, dělali adventní věnce, vítali jaro, malovali květináče a osívali je bylinkami, batikovali vejdumky, vyráběli doplňky z korku, kůže, hlíny, vlnité lepenky, dělali obrázky z lisovaných květin, koláže, frotáže.
4. Divadélko v přírodě (1x týdně)
Rozvíjíme smysl pro prociťování dějů, vůní a živlů v přírodě a spontánně se probouzí i úcta k naší krásné české řeči. Děti dělají své první divadelní krůčky. Součástí je práce s přírodními materiály, šití skřítků všech ročních období, navlékání plodů, různé hry, sestavování harmonických obrázků, hra s šátky, práce s hlasem, tanečky i harmonizující cviky, písničky a pohádky.
5. Pro rozvoj všestranných dovedností byl připraven Rok na statku
Jak zasadit bylinky do květináčů, jak a k čemu je sušit, jak vyrobit z kozího mléka sýr, jak udělat bezinkovou limonádu, měsíčkový krém ... Při setkáních popíjíme bylinkové čaje, vlastnoručně připravené přírodní limonády, ochutnáváme celozrnné pečivo, zkoušíme dělat bylinkové masti a cítíme kolik léčivých sil necháváme my lidé ladem ve prospěch různě chemicky upravovaných potravinových výrobků, léků a potravin.
6. Jak blahodárně můžeme působit bylinkami a správnou přípravou jídla v oblasti prevence ochrany zdraví našich dětí všechny tak příjemně překvapilo, že jsem v minulém roce začala s programem „Víme, co jíme“. V tomto programu prakticky zkoušíme, jak vařit z bioproduktů, jako je špalda, pohanka, pšenice, oves apod., a také jaké chystat čaje, bylinkové sirupy, octy, oleje a další. Součástí jsou ochutnávky, recepty, prohlídka biozahrádky a areálu (1xměsíčně).
7. Ekologická domácnost, proč ne?
V tomto programu radíme a ukazujeme, jak na to, aby naše ekologická stopa byla co nejmenší a přitom byla naše domácnost čistá a fungující. Dotýkáme se následujících témat: třídění odpadu, úklidové prostředky do kuchyně, nákup potravin, supermarkety, biopotraviny, ekologické zemědělství, praní a žehlení prádla, přírodní kosmetika, topení, šetření energiemi, vodou, šetrné úklidové prostředky na WC, feng-šuej, přírodní materiály a textilie a jejich barvení přírodními barvami, nábytek do dětského pokoje, hračky z přírodních materiálů, dětská přírodní kosmetika, pleny, zahrada, biokompost, zelené hnojení, permakultura. V tomto roce už vedou program maminky, které chodily loni jako návštěvnice toho programu (1x měsíčně).
Co jsem při své práci očekávala a co mě udivilo, překvapilo, šokovalo, rozradostnilo, dodalo optimismus a naopak?
Musím říci, že před 4 lety jsem očekávala, že mé rady z oblasti ochrany zdraví, výživy, péče o zahrádku, o třídění odpadu budou přijímány s větší odezvou, někdy nebyla téměř nijaká. Zpočátku také chodily do našeho centra maminky, které chtěly jen sedět, povídat si a vy se mi o děti starejte. Všechno byl problém. Děti chtěly ven, ale maminkám byla zima (v únoru přišly ve svetříku, který jim při ohnutí vylezl nad ledviny a měly holá záda). Některé děti byly navlečené jako pumpy, jiné měly nevhodné botičky, promočené hned za humny, a zase jiným daly maminky do terénu sváteční šatečky. Při společné hře nebyly některé děti schopné se podělit o hračky, pořád je něco bolelo, ke svačince si donesly jen lentilky a na všechno reagovaly velice podrážděně. To umocňovala často velká návštěvnost přes zimu a malý prostor naší herny. Když jsem v prvním roce udělala bylinkový čaj, dívaly se na mě maminky jako na exota. Když jsem mluvila o vhodné
dětské stravě, často se i urazily. Když jsem přinesla semínka bylinek k výsevu, některé se až s odporem odvracely, že by snad měly sáhnout na zeminu. Hodně maminek bylo spíš připraveno na to přijímat, než se o něco podělit. Často bylo pro ně problémem přidat se ke zpěvu, začít malovat, hlavně ze začátku, postupně při dalších návštěvách tyto schopnosti rostly. Myslím, že se za tu dobu hodně věcí změnilo, některé maminky klub opustily a našly si nějaký, který více odpovídal jejich naturelu. Naopak přišly jiné, které mají ryzí vztah k přírodě a mohou-li něco pro věc udělat, pak to také udělají, jejich děti jdou zcela přirozeně v jejich stopách. Takových je nyní v našem klubu většina. Myslím, že to jsou užitečné prožitky, na kterých dozráváme a vyvíjíme se. Je mi také ale čím dál tím více jasné, že každý z nás má svobodnou vůli se rozhodovat a nemůže být k ničemu nucen. Následně ale musí být připraven nést si následky za svá rozhodnutí. Maminkám, které mají zájem, poskytujeme a nadále chceme poskytovat prostředí plné inspirace, jak žít více v souladu s přírodními zákony.
Vyhlídky do budoucna, jaký bude další vývoj procesu odcizování dětí přírodnímu prostředí?
a) Kudy k větší udržitelnosti pro další generace Pražanů?
Jsem přesvědčena, že ve všem člověk musí začít u sebe. Jeho přesvědčení vyvolává odezvu v okolí a správné myšlenky se šíří. Nebezpečím je vždy lidská nedůslednost a nestálost a také strach. Je potřeba, aby se lidé spojovali a tlačili i na vhodnou legislativu, aby nezůstalo jen u slov a izolovaných snah.
b) Co by se mohlo dít dál, kdyby se dosavadnímu vývoji nechal zcela volný průběh? Říká se, že svět se nahne tam, kam chce většina. A to v tom dobrém i zlém. Myslím, že nezájem, lhostejnost se vždy obrátí proti člověku. Vidíme to v přírodě všude. Není dne, aby příroda nevymezila člověku hranice, často až na hranici zničení. Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Závěrem si dovolím si i určitý filosofický přesah. Musím říci, že o přírodních zákonech a o přírodě samé se zatím, žel, neví ani to nejmenší. Je potřeba, aby se člověk k přírodě vnitřně obracel o pomoc, aby se mohl opět do ní vřadit. Na všech místech totiž příroda na člověka žaluje. Věřím a je smyslem mé práce, že správným zážehem v dětství se v době dospělosti v člověku rozhoří správný plamen poznání k působení v přírodě, která mu, coby lidskému duchu, byla dána k uzrávání a podpoře na jeho cestě k zušlechtění.
Příroda na sebe neupozorňuje rafinovanou reklamou ani hlasitými proklamacemi, je zdánlivě tichá a ze studnice své moudrosti dává těm, kdo se jí v lásce a díku otevírají.
